Boží a jiná muka
Fejetony o lásce ke kolu, ke které se autorka nerada, těžce a v podivném dobrovolném donucení v manželství dopracovala, a o jiných vášních, někdy i mukách.
Taky o úplně obyčejných, smutných i veselých věcech života, o šťastných mužích, nešťastných volbách, blbých politicích, krásných knihách, senzační muzice. A třeba i o Romanovi a jeho rychlostním rekordu...
Soubor fejetonů, vycházejících v letech 2004–2009 v novinách, je doplněn o nové, dosud nikde nepublikované texty. Doporučeno jako povinná četba ženám, které mají za muže cyklistu.
recenze: REFLEX Proč prohráváme ve fotbale? (Kateřina Kadlecová) Prozaička TEREZA BOUČKOVÁ vydává knižně své fejetony
Nemůžu si pomoct – mám moc ráda psaní Terezy Boučkové. Styl je sice obyčejný (k tomu typicky ženský!) a tematika pětapadesáti fejetonů všednodenní, a navíc jsem je v posledních pěti letech čítala v Literárkách, Hospodářkách i jinde – ale ta její otevřenost, odvaha pouštět se na tenký led i na půdu pro ženy netypickou, ten vtip, ta (sebe)ironie!
V Božích mukách, své druhé knížečce fejetonů s podtitulem Fejetony o lásce ke kolu, se autorka dvou románů, tří novel a dvou filmových scénářů prezentuje jako vášnivá cyklistka z donucení – píše o světě viděném zpoza manželových zad z cyklistického sedla, ovšem zavzpomíná i na doby, kdy to bylo ještě „zprava dobrý, ale zleva tanky“. Některé zápisky, zejména ty z kulturního deníčku, jsou, pravda, trochu nudné – ale těch je pomálu. Mimochodem, „teta Réza“ je ženou, která přišla na to, že za neúspěch českého fotbalového týmu může naše hymna! Poněvadž prý není dostatečně bojovná, obzvlášť od těch dob, čo sa už nad Tatrou neblýska a hromy divo bijú iba na Slovensku (taky se slovenská repre na MS do JAR dostala). A věděli jste, že „bratři Montgolfi erové přišli na princip horkovzdušného balónu až poté, co se zadívali na spodní prádlo svých žen“?
Boučková po vynikajícím autobiografi ckém románu Rok kohouta (prodej na český trh nevídaný: přes 50 000 výtisků za dva roky!) opět naplno říká, že politika je šlendrián a leckteří lidi prasata, ale hlavně se vyznává z toho, že po hlavě spadla do „cyklopandemie“.
A o tom se takhle v červenci čte krásně, ať už je člověk na kololodi, nebo se válí na dece.